FRANCIE a ŠVÝCARY

Seznam výrobců

Tato stránka je věnována francouzským a švýcarským starožitným benzínovým  zapalovačům; ty francouzské, přiznávám,  mám ze všech nejraději. Jednak se některé zásadní kroky historie zapalovačů odehrály ve Francii, za druhé jim nemůže co do vzhledu nikdo konkurovat. I ty nejhezčí modely Dunhill, pocházely podle mého skromného mínění z Dunhillovy pařížské dílny, nebo alespoň z Francie, jak je tomu třeba u Dunhill Tallboy, jehož licenci Dunhill koupil od Cartiera. Obchodní genius Alfred Dunhill dobře věděl, proč dává zrovna francouzským tvůrcům tolik důvěry.

        Pominu zde křesadlové zapalovače, jejichž výroba bývala sice také svěřována nejlepším pařížským zlatníkům,  ale jen málokdo si mohl takový luxus dovolit a stručně se zmíním jen o tom, co podle mého názoru stojí ve francouzské a švýcarské produkci za vidění zhruba od roku 1910 do konce 50. let., tedy od počátků sériové výroby zapalovačů používajících Auerův kamínek po konec éry benzínových zapalovačů.

    Pro mě osobně je symbolem období před I. světovou válkou Querciův Flamidor Briquet Parisien (vidíte ho hned v několika provedeních na prvním obrázku). Jméno Quercia doporučuji k zapamatování, Janvier Quercia svým Flamidor Briquet Parisien éru kapesních benzínových zapalovačů ve Francii zahájil a jeho syn Marcel Quercia ji  o čtyřicet let později prvními plynovými  modely Flaminaire symbolicky ukončil, i když výroba benzínových zapalovačů ještě nějaký čas skomírala.  V období mezi válkami se Querciovi postupně stali největším výrobcem zapalovačů ve Francii.

Vraťme se ještě zpátky na konec prvního desetiletí minulého století.  Kapesní benzínové zapalovače získávají ve Francii rychle na popularitě, francouzská vláda, věrna pijavčí přirozenosti vlád, větří dlouhodobý zdroj příjmů pro erár a v roce 1911 zatěžuje  zapalovače daní. Měděné štítky s tímto letopočtem stejné jako na prvním obrázku najdete na nejstarších francouzských zapalovačích.

  Ne všichni si ze zdanění zapalovačů něco dělali, například “les poilus” (chlupáči), muži kteří narukovali do I. světové války, ti své výrobky jistě nedanili, a přitom právě díky nim se stal ze zapalovače předmět, který nesměl chybět v kapse žádného muže, stejně jako třeba kapesní nůž. Když si vojáci všimli, jak je výroba zapalovače jednoduchá, začali je vyrábět po tisících ze všeho, co bylo na frontě dostupné. V barácích za frontou zakládali dokonce družstva či manufaktury, aby si k žoldu výrobou a prodejem zapalovačů vydělali i pár franků navíc. Cenila se schopnost pohotově využít k výrobě zapalovače i ty nejneočekávanější součástky, ale též řemeslné provedení. Však bylo odvedeno dost kovorytců na to, aby to bylo na “zákopových zapalovačích” znát. Tyto zapalovače najdete na stránce věnované vojenským a zákopovým zapalovačům. Koho tato kapitola výroby zapalovačů zajímá,   mnohé o ní najde v knize J.M. Clarka Collectible Lighters.

  Po válce se změnil štítek ministerstva financí na zapalovačích, ne však samotný fakt zdanění. Na zapalovače nad deset centimetrů byla uvalena vyšší daň, stejně tak na luxusní zapalovače, jako byl třeba Lancel nebo Abdulla. Ty nebyly hyzděny štítkem, nýbrž byly označeny malým puncem s písmeny BL, která byla zkratkou výrazu Briquet de Luxe. Stejně tak podléhaly vyššímu zdanění i zapalovače z ušlechtilých kovů. Období mezi válkami lze právem považovat za zlatý věk benzínových zapalovačů. Hned roku 1920 registruje po celém světě patent na svůj poloautomatický zapalovač švýcarská firma Thorens. Tento model s osou kolečka uchycenou jen z jedné strany, asymetrickým víčkem a kamínkem tlačícím na kolečko shora se stal sběratelskou ikonou, při pohledu na jeho mechanismus  vás nepřekvapí, že firma Thorens vyráběla hrací strojky a gramofony, které prodává dodnes. Podobný poloautomat s pružinou na ose víčka nabízí ve stejné době i francouzský Flamidor a řada dalších firem.  I ve Francii se vyráběla celá řada modelů vycházejících ze zapalovače Dunhill Unique. Za všechny lze jmenovat třeba výrobky firmy Polaire. Nádherné poloautomaty vyráběly firmy Abdulla, Dandy, Lancel nebo Myon. Úzkou skupinu zákazníků s vybraným vkusem měly zlákat modely s povrchovou úpravou z drahých kovů, popřípadě celostříbrné nebo celozlaté zapalovače. Na tomto místě je třeba zmínit alespoň pařížskou pobočku Dunhillovu, Cartiera, některé modely Lancelovy,  dále značky Clodion nebo Elysée.

    A čím si své galoises zapaloval obyčejný Francouz? Nejspíš podobným modelem s oddělitelným víčkem, jaký vidíte na posledním obrázku. Takových se vyrábělo nespočet po celé období  1910 -1960.

   Mnohé zde zmíněné zapalovače najdete přímo ve vedlejší galerii, ale pokud vás některá z firem skutečně zajímá, následujte link ve výše uvedeném seznamu výrobců, na vlastní stránce výrobce pravděpodobně najdete jak jeho další zapalovače, tak stručnou historii firmy.






Informace jsem čerpal z těchto knih:

Juan Manuel Clark - Collectible Lighters (Flammarion, 2002)

Lighters Gli Accendini - Stefano Bisconcini (Chronicle Books, 1997)

Partnerské projekty:




 
http://mojeaukce.com/Moje_Aukce.html
Bookmark and Share